26. 3. 2012

Zen dýmek

Udělal jsem včera zvláštní věc: Měl jsem jen asi půl hodiny a nechtělo se mi přemýšlet, zda si dýmku nacpat jen napůl (a kterou), tak jsem vzal tu nejhorší dýmku, kterou mám. Je to opravdu Popelka, nebo spíš pramáti všech Popelek. Nemám ji nikde zapsanou, nemá jméno, prostě neexistuje. Asi nějaká Prosečka, na kterou jsem kdysi vzal brusný papír, a potom ji natřel včelím voskem. Ohryzaná, nekouřená snad deset let – hrůza. A tak jak byla, jsem vzal první tabák, který mi padl do ruky (MB Golden Blend), a velice ledabyle nacpal asi poloviční dávku. Zapálil jsem – a ono to chutnalo dobře. Odpadly obvyklé starosti a křeče ohledně nacpání, kouření a dokouření. Všechno mi bylo jedno, jenom jsem zapálil a kouřil, a když mě to přestalo bavit, respektive mi volala žena, že jdeme s dětmi ven, tak jsem to v klidu vysypal i s nedokouřeným tabákem, vyčistil jedním čističem – a bylo hotovo. Takhle si představuji, že se kouřilo dřív, a možná někdo takhle kouří i dnes. Nezastávám takový způsob kouření; taky rád vybírám dýmku i tabák. Nacpávám, jak bych pracoval s trhavinou – hlavně to proboha nepřecpat! Snažím se kouřit pečlivě a dokouřit až do konce, stresuju se, když mi to nejde atd. Ale tohle má taky něco do sebe. Sláva, ať žije jednoduchost, bez jakýchkoli předsudků, zábran a komplikací. Nechci už stavět zdi tam, kde žádné nejsou. Je dost jiných zdí, které za mě postavili jiní, jsem jimi vázán, a nemůžu je zbořit. Tak proč přidávat další? Něco ve mně mi neustále říká, co smím a co nesmím. Co mám a co nemám dělat. Případně co bych měl dělat a pak mi vyčítá, že to nedělám. Nejraději bych toho svého „rádce“ propustil na hodinu. Nechcete ho někdo se slevou, nebo rovnou zadarmo?

Děti se mě ráno ptají, jestli jsem si umyl ruce a vyčistil zuby. Celá rodina mi důrazně říká, že nemám strkat příborový nůž do pusy, když si mažu pomazánku na chleba. Dělám to taky ostatním? To musí být hrozné!

23. 3. 2012

Dýmky 1., 2., 3. a 4. kategorie

Mám dýmky první, druhé, třetí a čtvrté kategorie. Nejraději kouřím z dýmek první kategorie, ale ty jsou jen čtyři, takže je často střídám s dýmkami druhé (6) a ovšem i třetí (6) kategorie. Nepoužívám vlastně jen tři dýmky čtvrté kategorie – shodou okolností jsou to všechno Chacomky. Jedna stojí proto, že do ní nemám tabák UF, který jsem z ní kouřil. Druhá stojí proto, že je na latakie, na kterou mám hodně lepších dýmek v předchozích třech kategoriích, a poslední je dýmka, kterou jsem si brával do hospody a kouřil z ní taky UF, ale teď vlastně nevím, co s ní. Počkat, dvě dýmky čtvrté kategorie jsem kdysi tátovi dal jako dárek, a zhruba před rokem, když jsem se k dýmkám vrátil, zatímco táta s tím přestal, mu je vzal na chatě – možná je to tím. Asi je budu muset vrátit – stejně je nepoužívám. A s tou poslední čtyřkou si nějak poradím. Když se na těch 19 dýmek dívám, jak přede mnou leží na stole, je mi jasné, že jich je víc, než kolik potřebuji. Je mi líto dýmek čtvrté kategorie, že je nepoužívám. Věci, které neslouží člověku, jsou takové smutné. Už to mám: vrátím ty dvě tátovi a tím si udělám místo na nové, které třeba potom ke mně přijdou. Protože nedá se pořád jenom přidávat, musí se také ubírat. Ale to chtění, to už není rozum, to je nějaká sběratelská posledlost, nebo co, protože ke kouření by mi stačilo sedm pořádných dýmek – a ostatní je úlet.

PS: Ty dvě se prý bojí a nechtějí zpátky na chatu; tady prý mají aspoň šanci, že třeba jednou za měsíc si z nich zakouřím, ale tam by byly odsouzené leda k zaprášení. Každý chce mít šanci, nějakou naději a nechce ji ztratit. Dobrá, tedy zůstanete se mnou. Stejně jde jen o to, abych si vás nějak poskládal ve své hlavě.

18. 3. 2012

Filtr z balzy

Nedávno se mi zdálo, že jsem v obchodě pro modeláře někde v Praze (dřív  býval jeden takový velký obchod vedle OD Máj na Národní třídě) a chci si koupit balzové prkénko, ze kterého bych si mohl nakrájet balzové filtry. S novou dýmkou od Savinelliho jsem totiž dostal na vyzkoušení 4 ks balzových filtrů a jsem z nich nadšený - než jsem je spotřeboval. Balza nebrání tahu jako uhlíkové filtry a neubírá tabáku na chuti, ale pěkně vsákne vlhkost.

8. 3. 2012

Za oknem aneb Přechodníková etuda

Za oknem taková slota a já nevím nic lepšího, než si zapálit další dýmku. Čekal jsem jaro, čekal jsem, že budu chodit běhat a cvičit na stadion. A zatím tohle! Kdo nemusí ven, nejde. Dokonce ani pejskaři nevytáhnou paty, a to už je co říct! Ráno, když jsem pozoroval vrány, jsem si přál, aby už byly pryč. Ale dobře věděly, že ještě mají zůstat. Zima ještě neřekla poslední slovo a její dvorní ptactvo se nemusí klidit jaru z cesty. Támhle přece jeden pejskař; ruce zabořené v kapsách, límec vyhrnutý až k bradě, venčí svého miláčka. Vyběhnuv před panelák, rychle projde navyklým způsobem po zasněžené trávě mezi stromy - a šup domů! A já tu sedím, nemaje nic lepšího na práci, hledím z okna a bafám. Copak, že ten tabák je dneska nějaký hořký; a já myslel, že už to přestalo.

7. 3. 2012

Tabák Amphora

Zdálo se mi na dnešek, že jsem byl v obchodě, kde prodávali tabáky Amphora. Měli jich víc, dokonce i tu zelenou, červenou a světle modrou Amphoru - ta byla hodně lehká a rád na ni vzpomínám, když jsem ji kouřil na hausbótu našich na Slapech. Taky zlatá byla zajímavá, ale spíš to bylo tím místem a chvílí, kdy jsem je kouřil - to se nedá vrátit zpět. Obal nebyl úplně stejný, ale byla to Amphora! Nevím, proč právě tenhle tabák mi přišel do snu. Nepřemýšlel jsem nad ním, aspoň co si pamatuji, v poslední době. Dřív jsem nad tím uvažoval, obstarat si teď nějakou Amphoru a vyzkoušet, jestli ta zelená, červená, modrá a zlatá chutná tak, jak za mlada. Ale kde ty loňské sněhy jsou...